|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je mi tma
jak tenkrát, když v nás zhasínaly vlasatice
a byla chvíle do srpnů
jimiž jsem se nenarodil
je mi jako tenkrát
když jsem utratil peníze na svačiny ve škole
a pak jsme se s klukama dívali na sprosté reprodukce z německého časopisu
jedna za tři kačky
a jediný kdo tomu rozuměl, byl pan učitel
i když dnes už vím, že to dělali zezadu
a poprvé jsem poznal co je to zapovězený pocit
když se s nimi zamkl v kabinetu
a už nikdy mi je nevrátil
na rozdíl od známek na vysvědčení
a tak jsem cestou domů
zbil o hlavu většího kluka, který si o to koledoval
fotrem v KSČ, pionýrským šátkem i zájezdama do jugošky
nemluvě o tom, že si začal
a pak jsem vystoupil z kruhu
protože i ty magnetofonové pásky z Austrálie byly lepší
prostě voněly a Frank Zappa sestoupil z nebes až přímo doprostřed obýváku
který ležel daleko od hvězd i slunce kdesi uprostřed šedi
ale uvnitř byla kamna na uhlí a elektrická žárovka
a tak ani když venku byla zima a noc
stačilo jen chtít
a bylo světla, že jsem ho ještě ráno vynášel ven s popelem
prostě Village of the Sun…
nikdo se mě neptal, zda vůbec chci být
a přitom jsem pořád prý cosi musel
učit se co chtěli
neříkat nic než Lenin
nakreslit osvoboditele
napsat slovo Mír
poslouchat je
pochodovat tam kam řeknou
být Pionýr
navlékat si plynovou masku jako tvář
a hlavně nemyslet
a tak jsem je zhasl jako televizi
všechny ty jejich obličeje
i ty ze Sovětského svazu
a byla mi krásná tma
v ní svítily galaxie jako zlaté nápisy na německých hrobech
a i když dole projížděly kolony Rudé armády
tak jejich reflektory se zmohly jen na to
aby se po vzoru psů
na chvíli zastavily u patníků a kmenů stromů
má tma je ale cítit žní
a tak pach kerosinu, který byl sladký jako krev
těch let bez začátku i konce
padal jen k očím těch, kdož neodvrátili zrak od estrád
a v plamenech vody se omývali
dokud si nepřestali myslet, že již nejsou špinaví
aby je nikdy nenapadlo, že žádná klec není dost velká
žádný řetěz není dost dlouhý
a žádné žrádlo neutiší hlad
když se pojídali pod rádii a stíny tanků
a zbytky svých podob vsadili do her
je mi tma
a kočka, která není
pije mléko Měsíce velikého jako maminčina placka
z misek, které jinak patří větru
a volá na své děti, jež jsou bledé
jako den kdy se mě nedotkne ani tibetská mantra
natož oni snad
|
|
|
